Roudnice 1850
Silný olympijský příběh, který přežil holocaust
Pro jeden z nejsilnějších židovských válečných příběhů české historie, který se začal psát na dubových parketách už kolem roku 1850, se musíme v čase vrátit do Roudnice nad Labem - konkrétně do rodu Epsteinů a starého židovského ghetta. Právě v něm se nacházela koželužna, součást firmy s dlouholetou rodinnou tradicí. Přesně z této budovy pocházejí parkety s označením Roudnice 1850. První dohledatelné zmínky o koželužně najdeme však už v roce 1827, kdy se podnik jmenoval Moses Epstein et Comp - parkety proto mohou být ještě starší.
Epsteinovi jsou v matrikách doloženi od 2. poloviny 18. století a patřili k starousedlým roudnickým židovským rodinám. Maxmilián Epstein se narodil roku 1872 a pokračoval, stejně jako generace před ním, v obchodě s kůží. Těšil se pověsti váženého muže, byl osobností místní židovské komunity. Působil jako starosta židovské obce, byl představeným roudnické synagogy a sbormistrem. Nic tehdy nenasvědčovalo hrůzám, který rod Epsteinů čekal. Navíc, když se Maxmiliánovi a jeho ženě Heleně narodil syn Kurt.
Kurtův život byl pevně spjat právě s Roudnicí nad Labem, kde vyrůstal. Svůj čas trávil v rodné vile, nebo ve zmíněné koželužně, kde pomáhal svému otci. Už na střední škole Kurt doslova propadl plavání, veslaření a vodnímu pólu. Byl dokonce jením ze zakladatelů plaveckého kroužku, který pořádal vůbec první závody v kraji. Svůj talent však nejvíce prodal ve vodním pólu. Zápal pro hru, velká soutěživost a především obrovská vůle ho nakonec dostali až na Olympiády v roce 1928 a 1936, kde reprezentoval Československo. Jeho tým vždy skončil na děleném devátém místě. Netřeba připomínat, že protižidovská atmosféra byla již v tu dobu více než na vzestupu. Berlínských her se zúčastnil navzdory tomu, že židovské sportovní organizace vyzývaly k jejich bojkotu. Kurtova odvaha však byla silnější.
Děsivá část rodiny Epsteinů života však měla teprve přijít. Psal se tehdy rok 1938 a hranice Československa přejely první německé tanky. Začala okupace a naše malá země se bohužel stala nedílnou součástí druhé světové války. Stejně jako po celé Evropě začal hon na židy, který se nevyhnul ani Maxmiliánovi, Kurtovi a dalším příbuzným. Byl to nakonec jen Kurt, který zřejmě díky sportovnímu tréninku a neobyčejné houževnatosti jako jediný z nositelů jména Epstein přežil hrůzy koncentračních táborů v Terezíně i Osvětimi. Ostatní životy bohužel zhasly v plynových komorách.
Zpět do Československa se Kurt vrátil až v roce 1945 - po konci druhé světové války. Byl ve svých kruzích natolik významnou osobou, že se okamžitě stal členem Československého olympijského výboru. Dlouho se však doma neohřál. O tři roky později, při nástupu komunistů k moci, se nakonec rozhodl emigrovat do Spojených států amerických. Zbytek života tedy prožil za velkou louží, kde střídal nejrůznější zaměstnání a svůj čas trávil s rodinou.
Do Ameriky se vydal už se svojí osmiměsíční dcerou Helen a manželkou Franci. I ta přežila koncentrační tábory v Terezíně, Osvětimi i Bergen-Belsen, ze kterého ji osvobodili Britové. I ona byla jediným členem své rodiny, který přežil hrůzy druhé světové války. Při procházkách Prahou můžete narazit i na tzv. Kámen zmizelých. Ten je na její památku umístěn v ulici Spálená 110/53 v chodníku před domem.
Jak jsme uvedli výše, Kurt a Franci měli dceru Helen, která nyní aktivně připomíná vše, co její rodiče museli prožít. Je totiž slavnou novinářkou a spisovatelkou, žije v USA a za svůj život vydala několik knih na téma židů a holocaustu. Vážíme si, že je s námi v kontaktu a poskytla nám dobové snímky i střípky životů její rodiny. Milovníci historie pak mohou zavítat na její web www.helenepstein.com. Právě její poslední kniha vypráví o mamince Franci.
Vybranou Heleninu publikaci od nás dostane každý, kdo si vybere řadu Roudnice 1850 a bude pokračovat v bohatém příběhu parket.
Parkety ze staré koželužny dostaly za minimálně sto padesát let zabrat. Na místě jsme je opatrně rozebírali a poté postupně skládali do podoby stolních desek. Mezi parketami jde však o absolutní raritu – kazetové provedeni je typické pro buržoazii tehdejší doby. Konkrétně jde o tzv. vzor vídeňského kříže. Díky různému sesychání parket sou mezi jednotlivými kusy patrné výškové rozdíly, což však dodává na jedinečnosti. Pro uchování životnosti jsme parkety překryli sklem a jsou dostupné v designové řadě VASO.
Parkety jsme klasicky ošetřili proti dřevokazům, následně použili olej a lak značky Remmers, které jsou vhodné pro styk s potravinami.
Další příběhy
